Rodina je nejstarší společenskou institucí a plní své funkce (socializační, ekonomickou, reprodukční…) Je prvním prostředím, ve kterém dítě získává nové zkušenosti, postoje a hodnoty. Dalším prostředím, kde se dítě socializuje, je škola. Spolupráce rodiny a školy je proto chápána jako klíčová. Ve vztahu rodina – dítě – škola je škola považována za instituci, která by měla mít opravdový zájem na tom, aby byli všichni spokojeni.
Setkání s PaeDr. et Mgr. Hanou Žáčkovou na téma komunikace v problémových situacích se uskutečnilo v posledním týdnu prázdnin 30. srpna v rámci projektu Místní akční plán vzdělávání pro SO ORP Rakovník a bylo zaměřeno na to, jak s rodiči komunikovat s cílem pomoci dítěti.
Hana Žáčková, původní profesí pedagog, speciální pedagog a psycholog, v úvodu setkání přiznala, že komunikace s rodiči je na každém stupni vzdělávání velmi specifická, a to jak v mateřské, střední nebo základní škole. Vždy je však nutností taktní a respektující přístup pedagoga.
Cílem setkání bylo vymezení hlavních zásad toho, jak rozhovor vést, jak motivovat rodiče k rozhovoru, i to, jak vznést taktně kritiku či jak reagovat na nesouhlas.
Jak tedy vést rozhovor? Důležité je si uvědomit, co chceme řešit a čeho chceme dosáhnout, přitom cílem má být vždy pomoc dítěti. Pedagog a rodič by se měli tedy dohodnout, jak dítěti pomoci, a zároveň nalézt společnou cestu k řešení. Hana Žáčková specifikovala podmínky pro rozhovor a zázemí pro něj, nutnost partnerství a oboustranné otevřenosti. Důležitý je také soulad verbální a neverbální komunikace.
Jak tedy dosáhnout společného cíle? Hlavní zásadou je zaujmout rodiče vlastním pozitivním přístupem k řešení výjimečné situace a vést nejen k naslouchání rodiče, ale sám aktivně naslouchat a respektovat názor rodiče. Je také důležité chápat případný nesouhlas rodiče jako výzvu a znát jeho osobní názor na věc. To umožňuje učiteli pohlédnout na situaci z jiného úhlu pohledu a nabídnout tak jiné varianty řešení.
Setkání proběhlo ve velmi příjemné a diskutující skupině učitelů. Přineslo uvědomění si důležitosti nejen spolupráce rodiny a školy, ale tak potřebu vzájemného pochopení a důvěry obou partnerů s cílem pomoci dětem.
